... jinak jsem "úplně normální"!

Co zabilo Bestii

23. července 2012 v 17:56 |  Příběhy

Žila, byla kdysi dávno ohavná pekelná bestie. Byla černá, jak už tak pekelné bytosti bývají, a z dlouhé chvíle se procházela po nocích, podpalovala stodoly a požírala krávy na pastvě. Vesničané se jí báli, a přitom ani nevěděli, jak vypadá, odkud přichází a kam před úsvitem mizí. A pro bestii to po čase začala být nuda.

Naučila se přeměnit do podoby člověka. Chodila pak přímo vesnicemi, stále lidmi nespatřená či alespoň nepovšimnutá. Nahlížela do oken a to, co ve ztemnělých ložnicích vesnických obyvatel uviděla, se jí zalíbilo. Zvolila si podobu cikánky s vlasy černými jak havraní křídla a očima lesklýma jak kapky rosy ve slunečním světle.

Když v noci procházela spícími ulicemi, našla místo, kde to ještě žilo. Hospůdku tak malou a zakouřenou, že světlo padající z oken na ulici přidušeně pokašlávalo. Bestie se zaradovala a vstoupila dovnitř.

Muži stojící u baru se po ní zvědavě ohlédli a obdivovali její správně zaoblenou postavu, ti co seděli u stolů, začali slintat při pohledu do jejího bohatého výstřihu a ožralci válející se po podlaze zatoužili líbat jí nohy… Byla dokonalá, a nejen na pohled. Vědoma si jejich zájmu, svlékla bestie plášť, vykasala sukni až nad kolena a pak, ve svůdném tanci, předvedla všem, co nabízí. A i ti, co neměli dost sebe ovládání, aby se udrželi vsedě, pocítili mocnou sílu démonické přitažlivosti.

Jeden nadržený piják, chlap jako hora, si bestii strhnul do klína a hrubě jí roztrhl výstřih, aby se její měkké prsy vyvalily ven, aby je mohl sevřít v dlaních a zabořit do nich obličej. Další už ji rukama hladil po stehnech a ona se mu vábivě otevírala.

Někdo smetl ze stolu všechny sklenky i korbele, misky s oříšky a vše ostatní, co by mohlo překážet. Pak cikánku popadl za vlasy a vytáhl na prázdný stůl.

Náruživec, kterému zpod jazyka zmizela sladká tuhá bradavka, zuřivě hmátl vpřed, chytil látku roztržených šatů a trhnutím je strhnul z dívčina těla.

Vzápětí už bestie ležela na stole nahá a muži se na ni vrhali jako na vepřovou pečeni. Osahávali její horkou kůži, líbali ji na všech citlivých místech a nemohli se jí nabažit. Povzbuzeni jejími vzrušenými výkřiky na ni pak naléhávali a jeden po druhém ztráceli hlavu
i srdce v opojném tanci dvou těl. Zanechali tak v jejím lůně sémě, z kterého později vzešly démonické děti.

Střídání na té pekelné ženské však nešlo tak rychle, jak si někteří představovali. Hormony se v nich vzbouřily, a místo na cikánku se vrhali jeden na druhého. Do milostného vzdychání se začal ozývat hluk bitky. Sklenky se tříštily, pěsti lámaly žebra, košile se trhaly, krev stříkala,…

A když sprška krve dopadla i na pootevřené rty bestie v extázi, dostalo to hemžení úplně nový směr. Ta sladce železitá chuť na jazyku probudila v cikánce tu starou pekelnou bestii, kterou bývala. Odhodila svůj převlek.

Vzrušení mužů se rychle měnilo ve zděšení a smrtelnou hrůzu.

Temné stvoření popadlo svého momentálního milence a ukouslo mu hlavu, kterou následně vyplivlo, aby mohlo chlemtat horkou krev proudící z tepen. Když proud krve přestal být uspokojivě silný, odhodila příšera tělo bokem, přičemž srazila k zemi dva muže a stůl. Opět se ozvalo kvílení a nadávky. Zrůda však nebyla nasycena. Natáhla své dlouhé paže k další oběti. Sevřela chlapa pod krkem, až to zakřupalo, když mu rozdrtila dýchací trubici. Pak jednou z končetin zaútočila na jeho hruď a prorazila v ní díru. Prudkým trhnutím směrem dolů mu roztrhla břicho. Z krvavé rány trčela bílá žebra a vylévaly se střeva, játra i žaludek. V tomto okně do mužova nitra bylo vidět dosud tlukoucí srdce. Bestie se k němu sklonila
a dlouhým jazykem ho olizovala. Vydávala při tom stejně vzrušené vzdechy jako před chvílí, než došlo k oné osudné rvačce.

Srdce brzy přestalo bít. Bestie odhodila tělo jako vyžvýkanou žvýkačku.

Ti z mužů, kteří si zachovali zbytky zdravého rozumu, už prchali vykopnutými dveřmi. Vykopnout je musel někdo, kdo byl opravdu silný a opravdu se bál, protože bestie se postarala o to, aby dveře byly zamčené.

Rozvášněná zrůda se pustila do těch, kteří se k útěku zatím neměli. Skákala po nich, drtila jejich hrudníky, trhala ruce, nohy, hlavy… a pak ji napadlo něco zábavnějšího. Do kakofonického řevu umírajících se rozhodla přidat vyšší tóny.

Vpadla do houfu namačkaného u dveří. Dupala po zádech prchajících, aby se dostala až ven na ulici. Tam se postavila proti východu a ty, kteří nestihli zastavit, chytala do svého obludného náručí. Byli jen dva, ale jejich řev, když jim utrhla přirození, jí zněl jako rajská hudba.

To už se ale začali budit lidé v ulici a ozbrojeni košťaty, noži, vidlemi a různým jiným nářadím, vycházeli ven před domy. Pekelná bestie nebyla úplně hloupá. První kámen, který ji zasáhl do zad, uhasil její krvelačnou vášeň. Rychlostí, jakou se pohybuje vyděšená kočka, uskočila do stínu. A nehlučně, jako stín sám, se nořila hlouběji a hlouběji do tmy. Až zcela zmizela v temnotě.

Pochopila, že velké skupiny lidí jsou sice zábavné, ale taky nebezpečné. Bylo to poprvé a naposledy, kdy si vraždění tak krásně užila. Roztrhat dřevorubce v lese takovým způsobem, že se i vlkům zvedal žaludek, už pro ni nebylo uspokojující. O pojídání krav a podpalování domů už nemohla být řeč vůbec.

Pak ji to napadlo. Ještě nevyzkoušela druhou stranu. Nebyla mužem, který se vzpíná v ženském klíně. Chtěla se proměnit, ale najednou zjistila, že to nedokáže. Lidské sémě se v ní uchytilo a přetvářelo její tělo podle svého. Pouhý zárodek života ji dokázal sebrat její schopnost!

Jak šel čas a bastardi v jejím lůně sílili, byla bestie stále slabší a slabší. Už nedokázala člověku utrhat končetiny ani rozlámat kosti. Trapně drásala jejich maso svými drápy a vykusovala jejich vnitřnosti. Zvěř se jí přestávala bát, protože bestie už nebyla dost rychlá aby ji dostihla. Každým dnem to bylo horší.

Potom, v době, kdy už bestie musela svoji kořist zabít dřív, než ji začala pojídat, a navíc k tomu použít zbraň, dovršily děti svůj vývoj a začaly se drát na svět. Bestie však nebyla anatomicky přizpůsobená k porodu.

Její děti, krev její krve, zplozenci pekelné noci. Ač dosud nezrozeny, silnější než jejich matka. Roztrhaly ji, když se draly na svět.

Tak skončila jedna ohavná pekelná bestie… a začal příběh tří démonů.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama